Strážní andělé III.
19. 1. 2019
Skončil jsem v roce 2012, když jsem po zánětu dostal sepsi a byl na JIP ÚHKT, kde mi pan doktor Kolář s pomocí šikovného zdravotního bratra zavedl centrální žilní vstup.
Tekutiny a antibiotika mě trochu srovnaly, ale v noci to na mě padlo znova. Horečka, zimnice, třasavka. Dali mi zase něco na teplotu. Když jsem se vypotil, tak mě museli k ránu převléct. Smál jsem tomu, že knoflíky na košili ,,ještě drží!´´ Protože se vlastně jednalo o onkologickou JIPku, sestřička mi vysvětlila, že ještě drží kvůli sterilizaci během výměny prádla (Knoflíky se doslova spečou). Radši jsem se na nic neptal a neřešil, že je mi skoro o dvě čísla větší.
Ráno jsem nechtěl vůbec vstávat. Po náročné noci jsem byl unavený a malátný víc než den předtím. Sestřička Ludmila mě nechala více odpočinout, ale protože jsem měl zvýšenou teplotu, brala mi postupně každou půlhodinu krev na hemokultivaci. Ale to jsme nestihli a já ani nesnědl oběd, protože mě zase vzala zimnice a třasavka. Na teploměru byla čtyřicítka a mně se chvilku zatmělo a pak jsem viděl rozmazaně, jak mi klesnul tlak. Sestřička zavolala doktora Vydru, co měl službu a s kolegyní se mě snažili nějak stabilizovat kyslíkovými brýlemi, ale léky na teplotu už nezabíraly. Doktor mi nasadil nová antibiotika a to mi srovnalo i tlak.
Najedl jsem se až večer, ale moc mi nechutnalo. Další den mi přijela návštěva, mamka s Romanem. Měli v práci Den otevřených dveří, ale výslužka z oslavy mi nejela a já to jedl ještě celé dny potom. Naštěstí se mi horečka už nevrátila a na středu po tom nešťastném víkendu byl s anesteziology domluven výkon k vyndání portu.
Ještě před zákrokem jsme zjistili, že mám uvolněný steh u centrálu na třísle. Pan doktor Kolář mi přidal steh a vše už šlo bez problémů. Po výkonu mě o dva dny později přeložili na lůžkové oddělení, tehdy umístěné v ulici Na Bojišti. A já si tam našel alespoň nové kámoše...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář